Umístění: PAŘÍŽSKÁ 127/20, PRAHA 1 
Narozen 18. 02. 1886
Poslední bydliště před deportací: Praha V
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha V, Norimberská 20
Transport Cw, č. 75 (09. 03. 1943, Praha -> Terezín)
Transport Dl, č. 120 (06. 09. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zavražděn
Foto zleva doprava:
Pavel Kraus, Vilém Kraus, Edita Krausová, Marie Krausová, ca 1937
Vilém Kraus se narodil jako páté a poslední dítě Augusty a Josefa Krausových v Radějovicích, vesnici jihovýchodně od Prahy 18. února 1886. Jeho matka Augusta pocházela ze podnikatelské rodiny Kolben, jeho otec Josef se narodil v Posázaví, v vesničce Zdebuzeves.
Vilém navštěvoval čtyři roky měšťanky a pak začal pracovat jako zástupce několika firem s kůží. Za První světové války sloužil v habsburské armádě na východní frontě. v červenci 1922 se oženil Marií Liškovou, která byla o dvanáct let mladší a nežidovka. Následující rok se jim narodil syn Pavel. A pak v roce 1927 dcera Edita. Krausovým se dařilo dobře. Měli hezký byt v Bílkově ulici a měli hospodyni, Marii Brožkovou, která s nimi bydlela. Doma mluvili česky a děti chodily do gymnázia. Krátce před okupací se rodina přestěhovala do Pařížské 20.
Po Mnichově se podařilo jediné Vilémově sestře emigrovat do Británie, do Leicesteru. Všichni ostatní sourozenci Krausové zahynuli v holokaustu: . Hermína Glückaufová v lednu 1942 do Terezína a v dubnu do Izbicy. Rudolf v květnu 1942 do Terezína a o dva dny později do Lublinu. Olga Roubitschková v červnu 1942 do Terezína kde zemřela na zápal plic o dva měsíce později.
Vilémův sklad byl arizován pár dní po okupaci. Pracoval pak jako prodavač bižuterie. V srpnu 1942 si vzala Marie život. O půl roku později, v březnu 1943, byl Vilém deportován do Terezína. Pracoval tu jako administrátor Zentrale Bekleidungsreparaturwerkstätte a bydlel v Hauptstr. 1, tedy Hannoverských kasárnách. Jako celý život trpěl chronickým kašlem. Dopisoval si dětmi a před nejhorším hladem ho chránily balíčky od Marie Brožkové. V září 1943 byl Vilém zařazen do transportu do Osvětimi Birkenau, do Terezínského Rodinného tábora BIIb. Odsud od něj děti a Marie Brožková dostaly ještě jeden pohled, ve kterém nechal pozdravovat rodinu Brode – šifrovaná žádost o jídlo. Nejspíše se nedožil hromadné vraždy 8. března 1944, kdy všichni ještě žijící lidé ze zářijového transportu byli posláni na smrt plynem. Jako čtvrtina jeho členů zahynul už předtím na nelidské podmínky v Birkenau. Nedožil se 58 let.