Address: ČÁSLAVSKÁ 1997/3, PRAGUE 3
Born 11. 10. 1936
Last residence before deportation: Prague XII
Address/place of registration in the Protectorate: Prague XII, Čáslavská 3
Transport AAv, no. 455 (30. 07. 1942, Prague -> Terezín)
Transport Bu, no. 335 (08. 10. 1942, Terezín -> Treblinka)
Murdered
„Na Péťu jsem nikdy nezapomněla.“ Hana a Petr na vycházce v Edenu
Jak vzpomínka paní Hejnové změnila život jednoho Američana a vrátila tvář zapomenuté rodině.
Paní Hana Hejnová si na svého kamaráda Petra Neumanna pamatovala celý život. Bylo jí tehdy jedenáct, jemu šest. Dnes jí je jednaadevadesát a jeho jméno stále vyslovuje s dojetím. Po desetiletích mlčení se rozhodla jednat: požádala o položení pamětních kamenů Stolpersteine pro Petra, jeho rodiče a prarodiče, kteří byli zavražděni v Treblince a Osvětimi. Slíbili jsme, že seženeme sponzora.
To, co následovalo, by scénárista sotva vymyslel.
Neumannovi přišli do Prahy z Liberce poté, co v roce 1938 nacisté obsadili Sudety. Usadili se ve vinohradském domě v Čáslavské ulici číslo 3. V přízemním bytě vlevo bydleli rodiče Valtr a Gertruda Neumannovi, malý Petr a také Gertrudini rodiče – Pavel a Amálie Herrmannovi.
Židovský chlapec Petr měl v Praze jedinou kamarádku – Hanu Šperlovou z prvního patra, dnešní paní Hejnovou. Hráli si spolu, a když už Péťa nesměl na hřiště, doprovázela ho na Hagibor.
Na jaře 1942 byli Neumannovi deportováni do Terezína. Paní Hejnová si vybavuje, jak mu jeho maminka pečlivě opravovala batoh, aby vydržel. Děti se rozloučily – aniž by tušily, že se vidí naposled. Zatímco Hanu pak čekaly krásné prázdniny, Petrovi nacisté přichystali jiný osud. V říjnu 1942 byl deportován do Treblinky. Nikdo z rodiny holokaust nepřežil. Zavražděni byli i Petrovi prarodiče z otcovy strany.
Vzpomínka přetrvala. Paní Hejnová začala po válce pátrat po osudu rodiny, a v 60. letech se díky Federaci židovských obcí dostala k transportním kartám. Svého syna pojmenovala Petr. Stejně se jmenuje i její první vnuk.
V září loňského roku potkal Kaliforňan Joel Abramson při své návštěvě Prahy poprvé Stolperstein. O projektu se více dozvěděl po svém návratu domů, kdy začal pátrat a kontaktoval nás. Chtěl se nějak zapojit. Pak dostal e-mail: starší dáma v domově důchodců, která by si přála připomenout svého dětského kamaráda. Rodina Neumannových. Malý Péťa. Hledáme sponzora. A Joel okamžitě souhlasil.
Když pak na mapě hledal, kde přesně budou kameny položeny, narazil na známé místo. Na rohu Čáslavské si při předchozím plánování návštěvy Prahy náhodně vybral restauraci – stála hned vedle. Dům s číslem 3 znal z dřívějšího pohledu ve Street View, aniž tehdy tušil, jaký příběh se k němu váže.
Náhod ale přibývalo. Zjistil, že paní Hejnová se jmenuje Hana – stejně jako jeho dcera. A narodila se 11. listopadu – ve stejný den, kdy si Joel bral svou ženu Nickie.
„Připadá mi, jako by mě k tomu něco vedlo… jako by to všechno bylo předurčené,“ napsal.
Letos v květnu se Joel s Nickie vrátili do Prahy. Setkali se s námi i s rodinou paní Hejnové. Návštěva domu, kde rodina Neumannových žila, byla silným a důvěrným momentem, který v sobě spojil dvě do té doby cizí rodiny a započal nové přátelství.
Příběh paní Hejnové a manželů Abramsonových ukazuje, jak z jedné vzpomínky může vzniknout síť nečekaných souvislostí. Díky jejich propojení získalo Židovské muzeum v Praze cenné informace pro památník v Pinkasově synagoze, kde jsou jména Neumannových zachována. Paní Hejnová při návštěvě historičky Lenky Šindelářové poskytla Muzeu společnou fotografii s Petrem z vycházky do Edenu. Díky ní mu dnes můžeme alespoň vrátit tvář.
Projekt Stolpersteine tak opět potvrdil svůj smysl: není to jen připomínka. Je to most mezi lidmi. A mezi časy. Pokládka Stolpersteinů pro rodinu Neumannových se uskutečnila 17. září. 2025