Umístění: NA BĚLIDLE 297/36, PRAHA 5
Narozen 1883
SVĚDEK JEHOVŮV
ZATČEN 24. 11. 1941
DEPORTOVÁN DO MAUTHAUSENU
ZAVRAŽDĚN 11. 7. 1942
Do chodníku nedaleko smíchovské stanice metra Anděl byl v úterý 17. června 2025 zasazen tzv. Stolpersteine – Kámen zmizelých. Připomíná Ing. Karla Vericha, kterého zde před 84 lety zatklo gestapo a domů už se nevrátil. Nacisté ho utrápili v koncentračním táboře Mauthausen. Slavnostního aktu zasazení kamene se zúčastnila i Dr. Bettina Kirnbauer, velvyslankyně Rakouské republiky v České republice.
Karel Verich, narozený roku 1883, byl povoláním inženýr chemie. Měl necelých 50 let, když se na základě čtení Bible rozhodl stát se svědkem Jehovovým. Přesné datum jeho rozhodnutí neznáme. Nepřímo ho však můžeme vyvodit z následujících okolností:
Řadu let u sebe nosil revolver, který měl v plánu, v případě napadení, použít. O prodloužení platnosti zbrojního průkazu naposledy zažádal v dubnu 1929. Když o tři roky později vypršela jeho platnost, k prodloužení ze strany Karla Vericha už nedošlo. To odpovídá zvyklostem svědků Jehovových, kteří se takto neozbrojují, ale řídí se varováním Ježíše Krista: „Všichni, kdo berou do ruky zbraň, sami zbraní zahynou.“
Karel Verich se stal jednou z důležitých postav pražské komunity svědků Jehovových a činorodým organizátorem jejich veřejné evangelizační činnosti. Podobně jako dnes, totiž už tehdy tito věřící vykonávali pouliční službu, při které propagovali čtení Bible a upozorňovali, že svět se žene do záhuby.
V sousedním Německu mezitím nacisté víru svědků Jehovových hned po nástupu k moci zakázali. Svět se podle nich nežene do záhuby, protože ho zachrání Hitler! V roce 1939 přišli nacisté se svou utkvělou vizí i do Prahy. Jakmile tedy vznikl Protektorát Čechy a Morava, místní svědkové Jehovovi přešli do ilegality. Gestapo nicméně všechny známé představitele jejich víry konfrontovalo s novými pořádky a pohrozilo jim, že pokud budou v propagaci Bible pokračovat tajně, tvrdý trest je nemine.
Pražský gestapák Fritz Kiesewetter, který v následujících letech mnohé zdejší svědky Jehovovy opravdu zatkl, po válce vypověděl, že i Verich dostal od gestapa jasné varování. „Verich tohoto zákazu nedbal … Přestože byl ještě dvakráte napomenut, (v zakázaném náboženském hnutí) pracoval nadále…“ Zásah gestapa na sebe nedal dlouho čekat.
V druhé polovině listopadu roku 1941 gestapo odvleklo Karla Vericha z jeho bytu. Jeho život byl násilně ukončen v červenci 1942 v koncentračním táboře nedaleko rakouského Lince. O rok později si přišlo gestapo i pro vdovu, Jiřinu Verichovou. Tvrdými výslechy se ji nacisté snažili donutit, aby prozradila ostatní spoluvěřící a gestapo tam mohlo celou ilegální síť propagátorů Bible pozatýkat. Jiřina Verichová byla následně uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se na jaře 1945 dočkala konce války.
Kolik demokracie unese demokracie?
Historička Pavla Plachá, která manžele Verichovi zmiňuje ve své knize „Zpřetrhané životy“, vysvětluje, že nacisté svědky Jehovovy pronásledovali kvůli jejich neochotě podřídit se totalitnímu režimu. Pro mnohé lidi je to ale stejně neobvyklá víra. Mnozí ji nechápou a někteří dokonce odsuzují.
Obecně ale platí shoda, že dokud na ulicích vídáme jejich kameloty a kolportéry, je to jedna ze známek demokratického prostředí, které toleruje jiné názory a unese krátké příležitostné zazvonění na zvonek bytu s možností svobodně odmítnout. V Rusku jsou už několik let zakázaní a za propagaci Bible dostávají mnohaleté nepodmíněné tresty.
Autoritářské totalitní systémy žádné pouliční alternativy neunesou. Vyžadují výlučnou poslušnost a stoprocentní podřízenost. Připomínkou těchto souvislostí je i kámen před domem v pražské ulici Na Bělidle, č. 297/36, kde bydleli manželé Verichovi a kde je zatýkalo gestapo.