Umístění: MÁNESOVA 1374/53, PRAHA 2
NAR. 1901
DEPORTOVÁN 1941 DO LODŽE
OSVOBOZEN
Emil Vogl se narodil 21. 5. 1901 v židovské německé rodině v Karlíně Josefovi a Augustě Voglovým. Měl ještě tři bratry. Přestože pocházel z chudých poměrů, podařilo se mu vystudovat německé gymnázium i Lékařskou fakultu Německé univerzity v Praze a v r. 1926 byl promován na lékaře. Po několika letech práce na propedeutické klinice si v r. 1930 otevřel soukromou ordinaci zaměřenou na vnitřní lékařství. V r. 1929 se oženil se svou dlouholetou přítelkyní a spolužačkou z lékařské fakulty MUDr. Hildegardou Hellerovou, která si zřídila praxi rentgenologickou. Bydleli a ordinovali nejprve ve Štěpánské ulici, od r. 1935 pak v Lützowově ulici. Od studentských let se Emil Vogl zajímal o woodcraft a zapojoval do aktivit Ligy lesní moudrosti, byl členem kmene převážně německých Židů Prager Neupfadfinder. Ve 30. letech 20. století založil Bund internationaler Jugend – dvojjazyčný svaz pro děti německé, židovsko-německé i české. Jeho manželka Hilda vedla ve svaze dívčí oddíl.
V r. 1940 bylo Židům zakázáno vykonávat lékařské povolání, dál tedy léčil pacienty tajně. 31. 10. 1941 byli Emil Vogl, jeho manželka Hildegarda a její matka Klára Hellerová deportováni transportem D z Prahy do Lodže. Zde byl Emil Vogl přidělen jako lékař do tzv. cikánského tábora. Po vypuknutí epidemie tyfu všichni obyvatelé tábora zemřeli, přežil pouze dr. Vogl. Před deportací do Chelmna v listopadu 1943 zachránila Emila Vogla další epidemie tyfu, tentokrát v koncentračním táboře pro nezletilé v Lodži, kam byl přidělen jako lékař a díky němu se epidemii podařilo zvládnout. Po likvidaci lodžského ghetta byl Emil Vogl převezen do Osvětimi (28. 8. 1944) a odtud do dalších táborů (Gross-Rosen, Teplice, Reichenau).
Po osvobození se vrátil do Prahy, kde se dozvěděl o smrti své manželky a mnoha dalších příbuzných. Z následků válečných útrap se léčil v Podolském sanatoriu. Zde ho vyhledal jeho přítel z Ligy lesní moudrosti Míla Vavrda a zkontaktoval ho s Přemyslem Pittrem, který právě organizoval záchrannou akci pro děti vracející se z koncentračních táborů, tzv. „akci zámky“, a sháněl pro tyto děti lékaře. Emil Vogl pak dva roky léčil děti v Lékařském domě v Olešovicích – a to nejen děti z koncentračních táborů, ale také německé děti z internačních táborů.
V r. 1948 se Emil Vogl podruhé oženil s Růženou Haasovou a pracoval jako lékař ve státních zdravotních střediscích až do r. 1969, kdy odešel do důchodu. Svůj volný čas trávil nejraději se svými přáteli z woodcraftu na chatě na Samechově a také se do hloubky věnoval své dávné zálibě – hře na loutnu a hudebně vědnému bádání v tomto oboru. O loutně napsal řadu vědeckých článků a díky jeho úsilí se zachovalo mnoho starých loutnových skladeb do současnosti. Zemřel 3. 6. 1977 a je pochován na Novém židovském hřbitově ve Strašnicích.