Umístění: ZLATNICKÁ 1073/1, PRAHA 1
Narozen 09. 11. 1877
Poslední bydliště před deportací: Praha II
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha II, Zlatnická 1
Transport C, č. 989 (26. 10. 1941, Praha -> Lodž)
Zavražděn
Ludvík Andres rozený Abeles pocházel ze sedmi dětí Josefa a Karolíny Abelesových z Jičína. Nějakou dobu žil v Chomutově, kde byl zaměstnán jako knihvedoucí. 14. srpna 1904 se oženil v Benešově s Annou Voglovou. Rodina nejprve žila v Divišově u Benešova, ale po pár letech se přestěhovala na pražský Smíchov, kde se jim v roce 1905 narodila dcera Marie a v roce 1910 dcera Helena. Rodiče vychovávali své dcery a snažili se jim dát během náročného a komplikovaného období první světové války co nejlepší vzdělání, které by jim poskytlo dobré společenské a pracovní uplatnění. Ludvík v té době již pracoval na plodinové burze.
Následovala meziválečná léta, kdy obě dcery začaly pracovat, cestovat a pokoušely se vykročit vlastní cestou. Ve třicátých letech minulého století se začínala světová společenská situace opět komplikovat a Anna byla již v té době nemocná. Zemřela na rakovinu poměrně mladá ve věku 56 let v roce 1934.
Ludvík zůstal se svými dcerami sám, a tak se jen v doprovodu starší dcery Marie zúčastnil i slavnostního oběda v den svatby své mladší dcery Heleny dne 29. září 1938 s Walterem Františkem Neustadtlem. Walter byl pro Helenku spolehlivým a moudrým manželem až do konce svého života. Svatba se konala dramaticky v době mnichovské zrady, Marie se za pár měsíců poté rozhodla odejít ze země a novomanželé se vzhledem k politické nepřehlednosti a nestabilitě dohodli hned na jaře příštího roku, že se pokusí o útěk z okupované země. Záhy po přichodu nacistů do Prahy totiž dostali varování, že Walterovi hrozí okamžité zatčení. Dne 18. května 1939 se vypravili na nejistou, nebezpečnou a dlouhou cestu přes Polsko. Nakonec se jim po mnoha útrapách a dramatických zvratech
podařilo dostat se až do Londýna. Naneštěstí se krátce nato dozvěděli, že Marie zemřela při svém útěku do Bolívie.
Komunikace mezi Prahou a Londýnem byla během války zdlouhavá a nespolehlivá. Jen z dopisů se Ludvík v Praze mohl doslechnout, že se mu v létě roku 1940 narodil první a jediný vnuk Peter Paul Neustadtl. Čerstvě tříčlenná rodina v Londýně se na oplátku dozvídala jen z útržků, jaké hrůzy se dějí jejich příbuzným doma. Tam se k nim donesla i zpráva o transportu otce Helenky na podzim 1941 do Lodže a Walterovy matky na jaře roku 1942 do Terezína. Později se dozvěděli, že zrovna oni dva před transportem společně pár měsíců žili z nouze v jedné domácnosti ve Zlatnické ulici 1, kde se Walter narodil a jeho rodina zde od té doby žila.
Ani jeden z nich válku nepřežil. Po návratu Waltera, Heleny a Petera z exilu v Anglii v zimě roku 1945 se tato mladá rodina zjistila, že přeživších ze čtyř rozvětvených rodin jejich rodičů je na prstech jedné ruky. Ludvík Andres (Abeles) byl deportován jedním z prvních transportů a zemřel 26. října 1941 v koncentračním táboře v Lodži.