Umístění: Beroun, Havlíčkova 133
Narozen 27. 06. 1910
Poslední bydliště před deportací: Lodenice
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Beroun
Transport Y, č. 767 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín)
Transport Ax, č. 521 (09. 05. 1942, Terezín -> Sobibór, Ossowa)
Zavražděn
Malý domek čp. 33 na návsi v Obytcích u Klatov býval kdysi součástí nadačního panství maltézských rytířů. Obýval jej rod Frenklů, který v něm provozoval malý smíšený obchod. Zde se v roce 1910 narodil Emil Frenkl (též Fränkel). Po vychození školy v sousední obci jej ve čtrnácti letech čekalo stěhování do Klatov, které nabízely mnohem více možností, než malá vesnice. Ve městě se Emil vyučil jako řezník, byť vlastní živnost neměl. Bylo to výhodné, protože jeho příbuzní v Klatovech provozovali obchod s dobytkem. Poté, co si odsloužil vojenskou službu u plzeňského pěšího pluku, se zřejmě při jedné obchodní návštěvě seznámil s rodinou Hechtů z Berouna, kteří podnikali rovněž s dobytkem. V té době se totiž na Berounsko jatečný dobytek často dovážel z jiných oblastí.
Emil si vyhlédl Hechtovu dceru, o tři roky mladší Martu. Hechtův poměrně rozvětvený rod měl původ v Suchomastech a okolních vsích. Teprve po zrušení omezení pohybu pro Židy ve druhé polovině 19. století se někteří jeho příslušníci stěhovali za lepším do Berouna nebo do Prahy. Ke spojení klatovských Frenklů a berounských Hechtů došlo v Praze v roce 1936. Hned po svatbě se Emil a Marta stěhovali do Hechtova velkého berounského domu v Havlíčkově ulici čp. 123 (stával na místě dnešního domu čp. 133). Dům byl, moderně řečeno, multifunkční. Bydlela zde Hechtova rodina, která zde zároveň provozovala živnost, paralelně se však většina domu pronajímala, jak bylo tehdy zvykem. V nájmu se zde střídalo kolem deseti rodin, jedna rodina, jedna místnost. Část přízemí sloužila od poloviny dvacátých let také jako řeznictví Antonína Čížka. Šlo o jednu z 19 provozoven tohoto druhu, nepočítaje v to koňské řezníky. A právě sem nastoupil jako nový zaměstnanec Emil Frenkl.
Zdá se, že se mu dařilo, ostatně bydlení zadarmo u tchána mělo své výhody. V srpnu 1937 se Frenklovým narodil syn Jiří. A zůstal také osamocen, což dokládá radikální změnu v plánování rodin, protože oba rodiče měli ještě řadu sourozenců. Ostatně ani politická situace nebyla zrovna příznivá. Atmosféra houstla a dvojí mobilizace na obranu proti Německu v roce 1938, které se musel účastnit i Frenkl, na náladě nikomu nepřidala.
Po vpádu nacistů následovala řada protižidovských opatření a omezení, která vyvrcholila nuceným propuštěním z práce a povinností opustit Beroun, aby mohly být zabrány židovské byty. To se samozřejmě týkalo i Emilova tchána Rudolfa Hechta. Společně si našli podnájem v domku čp. 168 v Loděnicích, ale pobyli zde jen několik měsíců. V únoru 1942 přišel příkaz k transportu do Terezína. Hned v březnu Frenklovi vyprovázeli k vlaku svého tchána, resp. otce; směřoval do ghetta Izbica, odkud se již nevrátil. Pro Frenklovi se čtyřletým synem Jiřím přišel osudový čas začátkem května téhož roku.
Jako jediní Židé z Berouna výjimečně směřovali do tábora Sobibór, dokončeného právě v té době, jednoho ze tří center Akce Reinhard pro likvidaci polských Židů. Přesněji řečeno, cílem měl být nedaleký pracovní tábor Ossowa, severně od Lublinu. Jenže do něj se vybírali jen mladší práceschopní muži. Rozhodně ne matky s dětmi. Pokud čtyřletý Jiří nezemřel po dvoudenní cestě v uzamčených dobytčácích na nedostatek vzduchu nebo vody, skončila pravděpodobně celá rodina v sobibórském vyhlazovacím centru, kde se velkokapacitně vraždilo oxidem uhelnatým ze spalovacích motorů.
Emil Frenkl přicházel roku 1936 do Berouna jistě s velkými nadějemi na nový, lepší život. Bohužel se rozplynuly, nicméně před nacisty by stejně neunikl. Město Klatovy postavilo roku 2012 nedaleko tamní synagogy velký památník všem 263 zavražděným klatovským Židům. Mezi jmény najdete i celé Emilovo příbuzenstvo.