Umístění: NÁMĚSTÍ MARIE POŠTOVÉ 854, BEROUN
Narozena 18. 05. 1900
Poslední bydliště před deportací: Beroun
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Beroun
Transport Y, č. 282 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín)
Transport Ab, č. 895 (17. 03. 1942, Terezín -> Izbica)
Zavražděna
Rodina Löwyova
Náměstí Marie Poštové 854
Položené Stolpersteine: Anna Löwyová, MUDr. Otto Löwy
Příběh této rodiny, původem z Praskoles, začal v Tlustici u Hořovic. Zde se narodil Emil Löwy, sklářský mistr v hořovické huti na Sklenářce, která však v druhé polovině 19. století zanikla. A tak změnil zaměstnání, stal se řezníkem a přestěhoval se do Tmaně čp. 48, odkud pocházela jeho manželka a žila zde i menší židovská komunita. Emil patřil k poslední generaci s velmi početnou rodinou, měl nejméně osm dětí a jedním z nich byl i Otto (1902-1943).
Jako všichni Židé, tak i Emil se snažil poskytnout dětem nejlepší vzdělání. Otto vystudoval smíchovské gymnázium a poté nastoupil na německou lékařskou fakultu. Ostatně znalost češtiny i němčiny byla u Židů samozřejmostí. Pravděpodobně již během studií se seznámil s Annou Guttmannovou, původem z Tábora, jejíž strýc přednášel na české lékařské fakultě. Čtyři roky po promoci (1927) se v Praze vzali. To již měl v Berouně zavedenou praxi praktického lékaře, ale nikoli vlastní dům. Nakonec se rozhodl, zřejmě za finanční pomoci celé početné rodiny, ke koupi starého domku na Plácku, který zboural a na jeho místě postavil roku 1933 velký bytový dům čp. 854/II. V přízemí si zařídil lékařskou ordinaci a byty nad ní pak pronajímal. Není bez zajímavosti, že v něm po roce 1939 našli útočiště také někteří berounští Židé. Tímto způsobem zároveň umořoval hypotéku, což byla tehdy běžná praxe.
Jediné, čeho se nedočkal, byly vlastní děti; současníkovi se chce dodat: naštěstí. Po okupaci zbytku republiky mu nacisté nejprve ukradli dům, zakázali vykonávat praxi a nakonec deportovali v říjnu 1942 do terezínského ghetta. Rodina zde dlouho nepobyla, již koncem ledna je čekala cesta v dobytčácích do Osvětimi. Několik dnů po příjezdu, 9. února 1943, nahnali nacisté do plynových komor Ottu. Zda s ním šla i jeho manželka, nebo ji smrt zastihla později, nevíme…