Umístění: Česká 60/10, Beroun-Centrum
Narozena 17. 01. 1881
Poslední bydliště před deportací: Hýskov
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Beroun
Transport Y, č. 121 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín)
Transport Dm, č. 4722 (06. 09. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zavražděna
Rodina Reichmannova
Položené Stolpersteine: Emma Reichmannová, Otilie Reichmannová, Adéla Reichmannová
Když rakouské císařství zavedlo zrušení téměř všech židovských omezení, znamenalo to šanci stěhovat se z venkovských obcí do měst. Mnoho Židů toho využilo, vždyť město poskytovalo mnohem větší obchodní možnosti. Také židovská komunita z Mořiny šla touto cestou. V roce 1862 do Berouna přesídlil obchodník s textiliemi Sigmund Sojka, kde si pronajal obchodní prostory v činžovním domě čp. 60 v České ulici. Jednu ze svých dcer, Karolinu, provdal za syna pražského školníka Samuela Reichmanna. Samozřejmě pod podmínkou, že jeho živnost zůstane napsaná na dceru, když už nápadníkovi obrazně řečeno čouhala sláma z bot. Ostatně také pocházel z velmi početné rodiny. Je také zajímavé, že oba rody pocházely z Prašného Újezdu na Rokycansku, což mj. dokládá velkou mobilitu židovské populace v druhé polovině 19. století.
Z manželství Karoliny a Samuela, uzavřeného roku 1879, vzešlo celkem pět dcer a jeden syn. Šlo vlastně o poslední generaci vícečetných rodin, na přelomu 19. a 20. století se tento demografický trend daný po staletí vysokou dětskou úmrtností zastavil. Předčasná smrt se nevyhnula ani této rodině, byť v pozdějším věku. Syna Oskara, který si vojnu odsloužil v anektované Bosně, přežil i světovou válku a odstěhoval se do Prahy, kde se živil jako obchodní zástupce, nakonec dostal roku 1925 neviditelný zabiják – tuberkulóza. Na ni zemřela dávno předtím, v roce 1903, v pouhých dvaceti letech i jeho sestra Berta. Tento postrach domácností, zdaleka nejen chudých, se za monarchie i první republiky stále držel na jednom z předních míst příčin úmrtí. Další dítě zemřelo krátce po porodu, takže staršího věku se nakonec ze šesti dětí dočkaly jen tři sestry: Emma (*1881), Otilie (*1886) a Adéla (*1892). Karolina Reichmannová vedla krámek s textilní metráží až do své smrti a když roku 1923 zemřel i její manžel, převzala živnost nejstarší dcera Emma. Ta měla evidentně obchodnické schopnosti, protože byla schopná vést obchodní jednání třeba i v dalekém Hamburku. S obchodem jí pomáhala nejmladší Adéla. Těžko říci, zda byly obchodem tak pohlceny, že se po celý život nevdaly, nebo to mělo jiné důvody. V každém případě lze na této rodině demonstrovat zásadní změnu v mentalitě společnosti. Jednak rapidní snížení počtu dětí, někdy až k bezdětnosti, jednak ženskou emancipaci, která si hledala cestičky i v konzervativním židovském společenství.
Sestry hospodařily dobře a pravidelně si ukládaly na horší časy, což s menším dědictvím po otci znamenalo, že se nemusely strachovat o budoucnost. Peníze ani nikam neinvestovaly, vlastně bydlely i podnikaly stále v činžovním domě čp. 60, který jim však nepatřil. Nájmy bývaly tehdy ještě velmi výhodné. Platilo to ostatně i o poslední sestře, pohledné Otilii, jež také zůstala svobodná. Rozhodně se nehodlala nechat utopit v regálech metráže, ani strávit život obsluhováním stále náročnějších zákaznic. Hned když dosáhla plnoletosti (24 let) se v roce 1912 odstěhovala do Prahy a našla si tam dobře placené místo u jednoho bankovního ústavu jako úřednice. V Praze žila rovněž jako svobodná a zřejmě jí to tak vyhovovalo. Ostatně Praha byla plná nejrůznějších lákadel a Otilie dokázala uspořit vysokou částku peněz, takže se chudoby nemusela obávat. Po nacistické okupaci a faktické implementaci rasových zákonů ji z banky propustili, a tak se přestěhovala zpět k sestrám, do svého rodiště. Také ony přišly ze stejných důvodů o svou živnost a musely se vystěhovat z Berouna vzhledem k údajnému nedostatku bytů na venkov, jako mnoho zdejších Židů. V srpnu 1941 našly přístřeší v sousedním Hýskově, v právě dostavěném rodinném domě čp. 305 místního pokrývače, který byl ochoten vzít k sobě všechny tři Židovky s tím, že mu nájmem pomohou splatit hypotéku. V té době žily už jen z úspor a i o ty nakonec přišly.