Umístění: Beroun, Svatojánská 202/14
Narozena 01. 11. 1874
Rodné příjmení: Friedenthalová
Poslední bydliště před deportací: Beroun
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Beroun
Transport Y, č. 255 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín)
Zavražděna 23. 04. 1942 Terezín
Položené Stolpersteine: Hermína Segerová
V mrazivém únorovém dni roku 1898 byl na starobylém liteňském židovském hřbitově tamním pohřebním bratrstvem uložen do země Simon Friedenthal (1826-1898), někdejší obchodník. Přišel do Litně s manželkou a dvěma dětmi z Kostelce nad Labem, ale jeho rod snad pocházel z Jihlavska. Zanechal po sobě nejméně dvě dcery. Nás budou zajímat osudy Hermíny Friedenthalové.
Narodila se roku 1874 v Kostelci nad Labem, kde tehdy existovala poměrně velká židovská komunita. Již o dva roky později se rodina stěhovala do Litně u Berouna. Její otec zde kromě obchodu také působil jako kantor při tamní synagoze, možná i to byl důvod přesídlení. Krátce po pohřbu se čtyřiadvacetiletá Hermína přestěhovala do Berouna, kde se živila porůznu jako soukromá švadlena a pletařka. Otec dcerám nijak velký majetek nezanechal, a tak častější stěhování po levných bytových domech bylo důsledkem tohoto nevýnosného povolání. Zřejmě také kvůli finančnímu zajištění se v roce 1904 odhodlala ke sňatku s obchodním cestujícím Richardem Segerem. Žel toto rozhodnutí, osudové pro další život Hermíny, se ukázalo jako nešťastné.
Páru se ještě téhož roku narodil syn Karel. To však jeho otci, který neustále cestoval za zákazníky, nijak nebránilo, aby se s Hermínou hned následujícího roku nerozvedl. O důvodech se můžeme jen dohadovat. Nešlo ovšem o rozvod v dnešním slova smyslu, ale o rozvod od stolu a lože, kdy manželství v právním smyslu nadále trvalo. Doplatil na to malý Karel, který zůstával u matky i poté, když se jeho otec natrvalo v roce 1912 odstěhoval do Prahy.
V roce 1917 požádal Richard Seger o rozluku, tedy úplné zrušení manželství (to si tehdy mohli dovolit pouze jinověrci a osoby bez vyznání, u katolíků manželství končilo až smrtí jednoho z manželů). Pražský soud nakonec přiřkl syna otci a malý Karel, dosud žijící s matkou, se s ní musel rozloučit. Šlo o většinový postup, rozhodující váhu měl zkrátka živitel rodiny. Opět však zasáhl nečekaně osud. Patnáctiletý Karel na prahu svého života v roce 1919 náhle umírá, možná na španělskou chřipku či jiné onemocnění, kvůli chybějící matrice to nevíme přesně. Hermínu čekal neradostný osud: nejenže přišla o syna, ale musela se těžko protloukat i z finančního hlediska. Její život ztratil smysl a už se ani nepokoušela o hledání dalšího partnera. Zůstala sama, přestěhovala se do levného činžovního domu ve Svatojanské ulici na Závodí, který sdílela s mnoha dalšími sociálně slabými rodinami.
O životní situaci Hermíny víc, než co jiného svědčí její celoživotní úspory v roce 1941: celých padesát korun. Po německé okupaci už jen zbývalo finále Hermínina nešťastného života. Spolu s většinou berounských Židů odjíždí 22. února přes Kladno do terezínského ghetta. Neskutečnou ironií osudu se po mnoha letech setkává nejen se sestrou Františkou, ale i s bývalým švagrem i švagrovou.
V té době je její někdejší manžel již ve východním Polsku. Odjel v jednom z prvních transportů, a to na podzim 1941 do Lodže. Pokud nezemřel kvůli otřesným podmínkám v tamním ghettu, tak jeho život skončil asi v nedalekém vyhlazovacím táboře Chelmno. Toho nejhoršího byla nakonec Hermína milostivě ušetřena: dva měsíce po příjezdu, 24. dubna 1942, umírá osmašedesátiletá žena v nevytápěných terezínských kasárnách na zápal plic. Její ostatky dosud leží na po válce zřízeném židovském hřbitově, kdesi ve společné jámě v Bohušovické kotlině, protože spalování nacisté zavedli až o několik měsíců později. Komu asi patřily její poslední vzpomínky…