Umístění: Beroun, Pod Šibencem 477/9 
Narozen 07. 04. 1939
Poslední bydliště před deportací: Hlásná Třebáň
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Beroun
Transport Y, č. 614 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín)
Transport Et, č. 289 (23. 10. 1944, Terezín -> Osvětim)
Zavražděn
Rodina Steinerova
Položené Stolpersteine: Petr Steiner
rodiče: Kurt a Ella Steinerovi
Původně německojazyčná židovská rodina Steinerova pocházela ze západních Uher a Vídně. Krátce poté, co se otevřela v Králově Dvoře cementárna (1889), nastoupil do ní Vilém Steiner jako pokladník. V Králově Dvoře bydleli v úřednickém domě čp. 132 V Lukách i se služkou, jak se na úředníky tehdy slušelo. V té době téměř veškeré úřednictvo tvořili právě Němci či německojazyční Židé. Po smrti Viléma se jeho manželka Růžena odstěhovala v roce 1934 do Berouna. V druhé generaci již velmi rychle došlo k počeštění, jejich syn Kurt (1905-1944), elektromontér a později úředník v cementárně, se již hlásil jako Čech a totéž platilo i pro jeho manželku Ellu, rozenou Abeles (1908- 1941), původem z německé rodiny z pohraničního Broumovska. Vzali se v roce 1936.
Jejich život plynul klidně mezi Královým Dvorem a Berounem, kde pravidelně navštěvovali Růženu (1878- 1941), a to až do příchodu Němců. Jako Žid musel Kurt opustit místo úředníka a vše zkomplikovalo navíc narození syna Petra (1939-1944), jenž přišel na svět tři týdny po vpádu nacistů. Steinerovi si našli podnájem v Berouně čp. 477 na Závodí a Ing. Kříž, mj. majitel berounského mlýna (dnes Hořovická pekárna) Kurta zaměstnal ve svém druhém mlýně v Zadní Třebani čp. 8 jako strojníka a topiče. Rozhodnutím oberlandráta se však museli z Berouna v červenci 1941 odstěhovat, a to do Hlásné Třebaně. Beroun musel zůstat bez Židů, judenrein.
Stejně dopadla jeho matka, kterou nacisté stejného roku vysídlili na jeden hýskovský statek, kde ve vysokém věku musela pracovat, než ji v únoru 1942 deportovali do Terezína. O necelé dva měsíce naštěstí zemřela v tamním ghettu, osud ji ušetřil toho nejhoršího. Její syn, snacha a pětiletý vnuk to štěstí neměli. Dva roky živořili v Terezíně, než je vlak smrti v říjnu 1944 odvezl do osvětimských plynových komor. Nepřežil nikdo. Jiří Topinka Státní okresní archiv Beroun n duben 2024 19 historie Loňského roku se podařilo realizovat první etapu Kamenů zmizelých v Berouně. Postupně představíme medailonky dalších šesti rodin Židů, jejichž pamětní kameny financovali soukromí dárci z našeho města a budou instalovány v tomto roce.