Umístění: Belgická 67/25, Praha 2
Nápis: ZDE BYDLEL HANUŠ HACHENBURG, NAR. 1929
DEPORTOVÁN 1942, DO TEREZÍNA, ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI
Narozen 12. 07. 1929
Poslední bydliště před deportací: Praha XIII
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha XII, Belgická 16
Transport Ca, č. 711 (24. 10. 1942, Praha -> Terezín)
Transport Ds, č. 677 (18. 12. 1943, Terezín -> Osvětim)
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/91703-hanus-hachenburg/
Hanuš otce nepoznal, pouze matku a pravděpodobně ze sociálních důvodů vyrůstal v židovském sirotčinci v Belgické ulici na Vinohradech, v budově dnešních Lauderových škol. Roku 1942 byl deportován do Terezína a nejprve zařazen do Heimu (Domova) 2, ale pro jeho neobvyklé básnické schopnosti si ho všiml Walter Eisinger a prosadil jeho přeřazení do Heimu (Domova) 1. Zde žil a psal mimo jiné vedle Petra Ginze (šéfredaktora chlapeckého časopisu Vedem) a Jiřího Kurta Kotouče (předsedy chlapecké samosprávy), kteří byli jeho dobrými přáteli a společně se podíleli na časopisu Vedem. Z jeho krátkého života se nám zachovaly pouze jeho hluboké a na jeho věk velmi mimořádné básně a povídky, které uveřejňoval mj. právě v časopisu Vedem. Na sklonku roku 1943, v prosinci, byl deportován i se svou matkou do rodinného lágru v Auschwitzu (Osvětimi), Březince. Napsal zde báseň Zvon, kterou se údajně učili Osvětimští vězni nazpaměť, ale která se bohužel nezachovala. Byl zavražděn v plynové komoře pravděpodobně 10. července 1944 při likvidaci “Terezínského rodinného tábora”. Jeho básně byly publikovány v knize: Marie Rút Křížková, Kurt Jiří Kotouč, Zdeněk Ornest: Je mojí vlastí hradba ghett? Básně, próza a kresby terezínských dětí.