Umístění: Budečská 2, Praha 2, (1020), 
Narozena 20. 07. 1890
Poslední bydliště před deportací: Praha XII
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha XII, Humboldtova 20
Transport AAw, č. 553 (03. 08. 1942, Praha -> Terezín)
Transport Cu, č. 954 (01. 02. 1943, Terezín -> Osvětim)
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/78695-kamila-bondyova/
Kamila Bondyová
se narodila 20.7.1880 v Nové Cerekvi u Pelhřimova. Její rodiče Mořic a Luisa Pickovi tam měli malý krámek se smíšeným zbožím. Byli velmi chudí. Měla tři sourozence, dvě sestry Helenu a Bedřišku a bratra Gustava. Helena a Bedřiška se nikdy nevdaly a ani Gustav se neoženil. Kamila se v roce 1914 vdala za Bohumila Bondyho, který ihned po svatbě narukoval do války. Aby měla z čeho žít, zařídila si Kamila malý obchůdek se smíšeným zbožím v Praze Na Bojišti, kde se jí v r. 1915 narodila dcera Věra. Když se Bohumil vrátil v roce 1918 z války, přestěhovali se do jednopokojového, později do dvoupokojového bytu v Budečské ulici na Vinohradech. V roce 1924 se jim tam narodil syn Miloš. V Budečské ulici bydleli všichni čtyři až do své deportace do Terezína a dále do Osvětimi. Tam byla Kamila spolu se svým manželem Bohumilem zavražděna. Také všichni její sourozenci byli Němci zavražděni. Její děti, Věra a Miloš, Osvětim přežily.
Kamila se po celý život starala o svou domácnost. Byla až puntičkářsky čistotná, pořádkumilovná a zároveň nesmírně šetrná. Dětem sice občas koupila nějaký ten pamlsek, sama si ale nic nedopřála. Jediné, na čem nešetřila, bylo jídlo. Byla dobrá kuchařka. Doma celý den uklízela, cídila, látala prádlo a punčochy, prala a vařila. Přitom náruživě poslouchala rozhlas, nejraději operetní melodie. Také do divadla na Král. Vinohradech chodívala moc ráda – od jednoho známého měla totiž prakticky zadarmo lístky do lóže.
Jednou za týden, za dva, chodívali v neděli s mužem, později i se synem, do kavárny Boulevard na Václavském náměstí, kde u jedné (dosti špatné) kávy proseděli celé odpoledne se známými. Navečer se pak obyčejně ještě scházeli s rodinami bratrů jejího manžela – bylo jich tam někdy až patnáct i víc. Ti všichni, až na jednoho, který měl za manželku “árijku”, byli také Němci zavražděni.
V Osvětimi byla Kamila rovnou z rampy poslána do plynu.