Umístění: BENEDIKTSKÁ 688/6, PRAHA 1
Narozen 27. 12. 1884
Poslední bydliště před deportací: Praha I
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha I, Benediktská 6
Transport L, č. 661 (10. 12. 1941, Praha -> Terezín)
Transport Es, č. 295 (19. 10. 1944, Terezín -> Osvětim)
Zavražděn
Max Löwy se narodil 27. prosince 1884 a vyrůstal ve Vídni. Na přelomu století si Maxův otec, syn českého vesnického rabína, našel ve Vídni práci v továrně na konfekci, což bylo tehdy rychle se rozvíjející odvětví. Postupem času se stal vedoucím pobočky oděvní továrny v Praze a později v Mnichově.
Max doufal, že se stane lékařem, ale jeho plány zmařil univerzitní kvótový systém pro Židy. Místo toho pracoval ve stejné továrně jako jeho otec. Po přestěhování do Mnichova se Max seznámil s Annou Theklou Bolzovou, narozenou 21. listopadu 1893, která pocházela z německé katolické rodiny. Přestoupila k judaismu, aby se mohla v roce 1919 provdat za Maxe v synagoze. Její rodina se svatby zúčastnila. Louis se narodil v Mnichově následujícího 14. června. Byl jediným dítětem Maxe a Anny.
Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1919 se rodina rozhodla stát se občany nového státu Československa a přestěhovala se do Prahy, když bylo Louisovi několik měsíců. Během velké inflace ve 20. letech přišel Max o práci a rodina se přestěhovala do malého bytu, kde si Anna vydělávala skromné peníze podáváním obědů studentům. V roce 1924, kdy Dawesův plán zmírnil reparace uložené Německu po první světové válce, se rodina přestěhovala zpět do Mnichova, kde si Max našel práci jako účetní v továrně na peřiny Adler.
Max trpěl bronchiálním astmatem, které ho na počátku 30. let a po zbytek života zbavilo pracovní schopnosti. Kromě Anny malého příjmu měla rodina nárok na zdravotní pojištění a Maxovu invalidní důchod. Tento důchod byl Maxovi nadále vyplácen na jeho pražskou adresu až do roku 1945, tedy rok poté, co byl zavražděn v Osvětimi.
Po Louisově bar micvě v roce 1933 mu Max sdělil, že ho chce poslat do Anglie, aby byl v bezpečí. Měl bydlet u rodiny svého obchodního partnera v Londýně, u Kingových. Louis odjel do Anglie v září 1933, aniž by uměl anglicky, a byl zapsán do školy. Po přijetí norimberských zákonů v září 1935 se Max a Anna pokusili opustit Německo. Anna napsala Louisovi a zeptala se ho, zda by pro ně mohl najít způsob, jak se dostat do Anglie. Rodina Kingových podala jménem Maxe a Anny žádost na ministerstvu vnitra, avšak imigrační požadavky – tisíc liber a potvrzení o dobrém zdravotním stavu – se ukázaly jako nesplnitelné. V lednu 1936 se Louis vrátil do Mnichova. Vzhledem k tomu, že Max byl neschopný a Anna zoufalá, naplánoval patnáctiletý Louis přestěhování rodiny do Prahy. V dubnu 1936 se rodina nastěhovala do třípokojového bytu na adrese Benediktská 688/6 ve Starém Městě v Praze.
Louis se zapsal na Mikulánské gymnázium, aby se připravil na maturitu, a v dubnu 1938 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Dva měsíce po postoupení Sudet Německu v říjnu 1938 Louis opustil univerzitu, protože věděl, že již nepřijímá židovské studenty, a začal pracovat jako lektor angličtiny, aby uživil svou rodinu. V březnu 1939, poté, co Emil Hácha kapituloval před Hitlerem, ho členové úderných oddílů SS zatkli a zadrželi. Louise zadrželi a drželi ho tři měsíce. Po svém propuštění se Louis pokusil rodině pomoci s emigrací, ale tato možnost se uzavřela po vypuknutí války v září. Rodina zůstala v Praze, dokud jim nebylo 7. prosince 1941 nařízeno dostavit se do Obchodního paláce k odvozu do Terezína.
Louis se stal vedoucím mládeže v magdeburských kasárnách v Terezíně, kde měl na starosti pokoj s třiceti chlapci. V ghettu panoval hlad, podvýživa a přeplněnost, což vedlo k šíření úplavice, tyfu, spály a dalších infekčních nemocí. Anna zemřela 29. srpna 1942. (Úmrtní list vystavený v Terezíně uváděl, že Anna trpěla demencí praecox a jako příčinu smrti uváděl enterokolitidu, ale bylo známo, že nacistický režim vraždil lidi trpící duševními chorobami.) Louis ji pohřbil vlastníma rukama; rakve nebyly k dispozici. Přestože bylo učení zakázáno, Louis organizoval neformální kurzy, vyučoval angličtinu a dějepis a psal divadelní hry pro děti, jejichž veřejné uvedení bylo v roce 1943 povoleno.
27. září 1944 byl Louis deportován do Osvětimi. Max zemřel 19. října 1944 při posledním transportu z Terezína do Osvětimi. Místo toho, aby byl po příjezdu do vyhlazovacího tábora zavražděn v plynové komoře, byl Louis na levém předloktí potetován identifikačním číslem B12743 a nasazen na práci. On a další vězni z Terezína byli odesláni do satelitního pracovního tábora Gleiwitz III nedaleko Gliwic. 17. ledna 1945, když se blížila Rudá armáda, Němci zničili plynové komory a co nejvíce důkazů o svých zločinech. Louis a další vězni byli nuceni vydat se pěšky na západ do jiných koncentračních táborů v rámci takzvaného pochodu smrti. Jednoho rána během pochodu se Louis a šest jeho společníků odtrhlo od skupiny, zatímco ostatní pokračovali dál. V průběhu následujících několika měsíců se dostali do Bukurešti, kde se zaregistrovali na českém konzulátu.
Po skončení války v květnu odjel Louis spolu s několika dalšími uprchlíky vlakem do Budapešti a odtud pokračoval do Prahy. Pokusil se najít svého otce v Terezíně, i když věděl, že je nepravděpodobné, že by přežil. V rámci spolupráce s Organizací Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA) pomáhal Louis v létě 1945 s evakuací asi 500 přeživších z Terezína do tábora pro vysídlené osoby zřízeného americkou armádou v Deggendorfu v Německu, kde byl zvolen předsedou Židovského výboru, samosprávného orgánu, který tábor spravoval. V říjnu se Louis dozvěděl, že Edith („Ditta“) Jedlinskyová z Vídně, kterou potkal v Terezíně, je naživu. Ona a její matka Hilda byly v květnu 1944 odeslány do Osvětimi, kde byly rovněž nasazeny na práci, a 21. března 1945 je osvobodila ruská armáda. Louis a Ditta se vzali 2. prosince 1945 a následujícího května Louis, Ditta a Hilda emigrovali do Spojených států, kde se usadili v Bostonu ve státě Massachusetts.
Louis a Ditta, kteří si mírně pozměnili příjmení na Lowy, měli dvě děti: Susan (narozenou v roce 1951) a Petera (narozeného v roce 1952). Louis získal bakalářský titul v oboru pedagogika a magisterský titul v oboru sociální práce na Bostonské univerzitě a doktorát v oboru pedagogika na Harvardově univerzitě. V roce 1955 nastoupil na Fakultu sociální práce Bostonské univerzity, kde působil jako profesor a proděkan až do svého odchodu do důchodu v roce 1985. Byl dobře známý v oboru sociální práce, a to jak ve Spojených státech, tak v Evropě, zejména pokud jde o skupinovou práci.