Umístění: Budečská 2/1020, Praha 2
Narozen 07. 02. 1889
Poslední bydliště před deportací: Praha XII
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha XII, Humboldtova 18
Transport AAw, č. 554 (03. 08. 1942, Praha -> Terezín)
Transport Cu, č. 955 (01. 02. 1943, Terezín -> Osvětim)
ZAVRAŽDĚN
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/78598-bohumil-bondy/
Bohumil Bondy
se narodil 7.2.1889 v Lensedlích u Velkých Popovic do nesmírně chudičké rodiny. Jeho maminka se jmenovala Babeta, otec Jakub. Měl pět sourozenců, bratry Karla a Rudolfa a sestry Bertu, Annu a Antonii. Brzy se odstěhovali do Prahy, kde otec Jakub dělal obecního posluhu; postával u Prašné brány a čekal na zákazníky. V roce 1904 zemřel, v roce 1908 zemřela i maminka Babeta a tak se o všechny sourozence musela postarat jejich nejstarší, tehdy již vdaná, sestra Berta, která sama v té době měla tři děti. Žili velice nuzně.
Bohumil se v roce 1914 oženil s Kamilou, rozenou Pickovou a zároveň narukoval do války. Tu prožil hlavně v Albánii, odkud se živ a zdráv vrátil až v roce 1918. Mezitím, v roce 1915, se jim narodila dcera Věra, později, v roce 1924, syn Miloš. Aby uživil rodinu, koupil v roce 1918 spolu s jedním ze svých bratranců koně a provozovali povoznictví. Ne dlouho, protože se kůň zranil. Šťastnou náhodou dostal místo obchodního zástupce u rakouské firmy M.B.Neumann-Union, tiskárna látek ve Dvoře Králové. Uměl totiž perfektně německy. Jezdil za poměrně dobrý plat hlavně po severních a východních Čechách a zavedl se u zákazníků tak dobře, že u té firmy měl zajištěné postavení. Přes týden objížděl zákazníky a obyčejně v pátek se vracíval domů. Tam byl Bohumil nejšťastnější. Nechodil téměř nikam, jen velmi sporadicky na nějakou schůzi. Do hospody nebo do kavárny nechodil sám nikdy. Nepil, jen jednou za čas si poslal syna Miloše pro půllitr černého piva. Zato rád kouřil, a to doutníky značky Kuba. Doma většinou četl noviny, poslouchal rozhlas, ze začátku na krystal, později na moderní přijímač. Rád dobře jedl, znal dobré restaurace a hotely v Čechách, kam jezdil za zákazníky. Ale doma mu chutnalo nejlíp, protože Kamila uměla dobře vařit. V neděli odpoledne chodívali s manželkou do kavárny Boulevard na Václavském náměstí za známými a k večeru k jeho starší sestře Bertě, kde se vždycky sešla celá široká rodina, až i patnáct lidí, i víc. Všichni, až na Karla, který měl “árijskou” manželku, byli Němci zavražděni.
V roce 1939 byl, jako Žid vyhozen z práce. Velmi těžce to nesl, scházel duševně i tělesně. V Osvětimi byl sice z rampy spolu se svým synem Milošem odveden jako práce schopný, ale již asi po 14 dnech se duševně zcela zhroutil a po jedné ze selekcí byl poslán do plynu.