Umístění: JEČNÁ 1542/24, PRAHA 2
Born 16. 03. 1885
Last residence before deportation: Prague I
Address/place of registration in the Protectorate: Prague II, Ječná 24
Transport Ba, no. 1216 (10. 08. 1942, Prague -> Terezín)
Transport Bc, no. 871 (25. 08. 1942, Terezín -> Maly Trostinec)
Zavražděn
Proslov při položení Stolpersteine 14. 10. 2026
Dobrý den všem,
Nejprve bych chtěla poděkovat všem organizátorům těchto akcí a zástupcům Městské části Prahy 2, moc si toho vážím. Je to skvělý nápad, jak připomenout osudy Židů, kteří tragicky zahynuli ve 2. světové válce.
Ráda zde vítám studenty 8. třídy Lauderovy školy s učitelským doprovodem. Je to milé překvapení, vůbec jsem je nečekala a snad je mým úvodním projevem nezklamu.
Sešli jsme se tady, před domem č. 24 v Ječné ulici, který byl posledním bydlištěm mé babičky Marty a dědy Richarda ze strany mého tatínka.
Po okupaci Hitlerem, v roce 1939, odešel můj tatínek z obchodní akademie a pracoval ve firmě svého táty, tedy mého dědy Richarda. Kromě tohoto zaměstnání se začal učit u jedné pražské firmy jemnou mechaniku a opravy psacích strojů. V roce 1940 vstoupil do služeb Židovské náboženské obce už jako samostatný mechanik psacích strojů. Tam se dostával jako jeden z prvních k informacím o transportech a když byl na seznamu deportovaných někdo z rodiny, přátel nebo známých, po práci jim tuto smutnou zprávu přinášel. To jsem se dozvěděla před lety, po smrti tatínka, když jsem našla jeho nedokončené vzpomínky na dobu před transportem.
Jak víte, Židé museli odevzdávat své velké byty a sestěhovat se do menších. Moje babička a děda přišli tak o svůj byt v Karlíně a spolu s mým tátou a jeho babičkou se přestěhovali k sestře maminky do bytu v tomto domě. V té době odcházely první transporty Židů do Terezína a můj tatínek uvažoval o svatbě. Transporty a registrace urychlily jeho rozhodnutí i proti vůli jeho rodiny. Byli mladí a doba byla nejistá. Na druhou stranu, tatínkovo rozhodnutí oddálilo transport, do kterého pak byli, jako manželé, zařazeni společně. Moje maminka, Anita a tatínek Jiří, si tak řekli své ano 31. 10. 1941. Mamince bylo 18 let a tatínek byl o 3 roky starší.
Jako jedni z prvních v rodině odjeli transportem do Terezína právě moje babička Marta a děda Richard 10. 8.1942, aby pak byli následně deportováni do koncentračního tábora v Malém Trostinci, kde byli 25. 8. 1942 usmrceni v plynových komorách. Babička táty zemřela vysílením, v září 1942 ve svých osmdesáti osmi letech v Terezíně.
Moji rodiče odjeli do Terezína 17. listopadu 1942 a tak už se s rodiči táty nemohli setkat.
Můj manžel Nini chtěl, abych toto smutné vyprávění ukončila něčím veselejším a tak na závěr se s Vámi podělím o malý zázrak.
Většinou příběhy z války končily smutně, ale ten mých rodičů měl šťastný konec. Než byl tatínek deportován z Terezína do Osvětimi, řekli si s maminkou, že jestli válku přežijí, sejdou se u strýce táty na Starém Městě. A tak se stalo jednoho květnového dne, kdy se neplánovaně potkali před jeho domem.
To, že dnes pokládáme kameny zmizelých jako vzpomínku na moji babičku a dědečka, je to jediné, co mohu pro ně udělat a jsem si jista, že moji rodiče by to uvítali.Děkuji moc, že jste mě v tom nenechali a dnes mě přišli podpořit.
13.10.2026 Eva Lwinová, roz. Lamplová (vnučka)